Cesta meče

24.12.2007

... dvě slova, která velice dobře známe, dnes nebudou spojením pro kendó.
Následujícími řádky bych rád zmínil velice zajímavé setkání, avšak nejen to. Vše se odehrálo již na počátku září, kdy do Prahy zavítal významný mečíř, pan SO Masachika, nositel titulu mukansa. Druhým z účastníků byl japonský meč.
Ano, čtete dobře.
Nebyl však ledajaký. Byl to výrobek otce pana SO a syn se tak po mnoha letech setkal s duší svého otce, vdechlou do meče. Tento meč mi byl propůjčen mým učitelem Yasumichi OGINO na dobu mého života, před téměř třinácti lety.
S potlačovanými projevy emocí si pan SO Masachika dlouho a podrobně prohlížel otcovo dílo. Se zájmem si vyslechl vše, co již meč v naší zemi vykonal a ocenil, že je s mečem cvičeno. Vysvětlil nám, jak krásné tvary vznikají na čepeli jejím používáním. Závěrem, než vrátil meč do mých rukou, řekl něco velice zajímavého: „Tento meč zde má určitě velice důležité poslání, proto se sem dostal.“

Cesta meče tudíž pokračuje ... stejně jako ty naše.
A tak mi dovolte, abych vám všem, kteří zavítáte na tyto stránky, popřál krásné a pohodové Vánoce, šťastný Nový rok a smělé vykročení na Vaší Cestě.

Vladimír Hotovec