Bojová umění aneb jednota osobnosti

14.1.2008

Vážení příznivci iaidó a kendó, ale nejen vy.
Mnozí z vás zajisté shlédli alespoň některý z dílů dokumentárního seriálu „Bojová umění, aneb jednota osobnosti.“ Když jsem byl poprvé osloven paní Světlanou Lazarovou, režisérkou a duší tohoto projektu, byl jsem poněkud skeptický z jeho realizace, a jaksi ve střehu. To vše díky svým předchozím zkušenostem a svému způsobu myšlení.
Paní Světlana však dokázala, co nikdo jiný před ní.

Když jsem seděl v krásné japonské zahrádce firmy Olympus a sděloval část svého nekonečného příběhu, uvědomoval jsem si kolik vůle a úsilí stálo a ještě bude stát, vytvoření tohoto příběhu o nás „bojovnících“ a našich „Cestách“. Uvědomil jsem si, že paní Světlana je dokonalým příkladem ukázky toho, jak mohou vlastnosti „bojovníka“ fungovat v životě.
Požádal jsem ji proto o zodpovězení několika otázek … a zde jsou odpovědi.

1. Co Vás jako ženu inspirovalo natočit pořad o bojových uměních?

Nevím, zda jsem byla inspirovaná k tomuto tématu jako žena. Přišlo mi to tak, že tyto "bojové" aktivity, které jsem před tím neznala, jsou hluboce lidské. Viděla jsem v nich příběhy, osudy, životní zkušenosti a hlavně zjistila jsem, že diky jim, lidi mohou prožít hodnotnější život. Toto je ta moje inspirace.

2. Co jste chtěla sdělit nám "bojovníkům" a co veřejnosti?

Veřejnost má klamný názor na bojová umění. Setkala jsem se s ním sama, když jsem hledala finanční partnery našeho projektu. Kolikrát se stalo, že mě odmítli jenom kvůli neznalosti a neinformovanosti o problematice. Lidi vidí v bojových uměních jenom to, co se vidí, čili ten boj a řeknou si: "je to o agresivitě, nechci to". Nemají možnost, nebo nechtějí se podívat dál. Je to srovnatelný zážitek s pobytem v zrcadlové síni: vidíš všude sám sebe nebo toho druhého, ale jsi tím efektem tak zaskočený, že ti to stačí k prožitku. Nechceš a nepotřebuješ hloubavě hledat nebo pátrat po podrobnostech. Je to trošku způsob jak dnes funguje náš svět. Nabízí se nám velké množství informací, my je konzumujeme, nebo hodíme do koše.
Toto bylo moje sdělení k veřejnosti: nesloužit stereotypním a povrchním myšlenkám, vždy je šance změnit svůj život k lepšímu, ale musíme chtít poznávat a ..něco vydržet.
"Bojovníkům" jsem chtěla říci, že zápas a souboj, mohou být v jistém smyslu, tvůrčí dílo, ale i ten nejlepší souboj se stává nejlepším, protože jsou za ním hodnotní lidé.. Přijde mi, že dost často ve snaze dosáhnou více, na toto „bojovníci“ zapomínají a pak se stylizují do role, které známe z filmů.

3. Jaké byli reakce na pořad ze strany učinkujících a veřejnosti?

Očekávala jsem s napětím reakce učinkujících a publika. Převážná většina byla pozitivní. Dostala jsem krásné dopisy, lidé byli inspirováni a chtěli po mě kontakty na oddíly, na školy. Myslím, že každý si něco ve filmu našel. Docela mě překvapil dopis starší paní, která byla uchvácena tím, že je tam tolik přírody a že až teď pochopila jak to s tím bojem souvisí.
Učinkující byli náročnější diváci. Velká část z nich záměr filmu pochopila a nehledala příčinu proč je tam někdy málo technik nebo boje, hledali jako já vyšší smysl bojových uměních. Jiní vyslovili kritické názory na obsah, chtěli více toho "akčního" a nebo jim vadilo, že jsou sami málo exponovaní.

4. Jak vnímáte ženy v bojových uměních, praktikují ze stejných pohnutek jako muži?

Ve své podstatě jsou tyto pohnutky stejné. Ženy, bojovnice, které jsem poznala já byly soběstačné, smělé, sebevědomé, až tvrdohlavé, na druhou stranu zranitelné a citlivé. Mám pocit, že ženy v bojových uměních, na rozdíl od mužů, častěji dohání skrz boje chybějící komunikaci, anebo hledají pocit bezpečí. I v bojových uměních se ženě jedná více o sounáležitost nežli o konfrontaci.

5. Jak jste vnímala bojová umění před natáčení a po něm?

Na začátku jsem jim nerozuměla, ale cítila jsem být postupně vtažená do něčeho, co se dá nazvat "zdroj nekonečného poznání". Byla jsem zvědavá, nedočkavá, hltala jsem každou informaci a kladla jsem si otázky "proč" to tak je. Chtěla jsem pochopit tajemství zdroje síly a slabostí člověka. Vnímala jsem ( a to se dosud nezměnilo) bojová umění jako součást lidské geneze. Pak nastalo další období, kdy jsem měla sama pro "bojová umění" bojovat, najít cestu k realizaci našeho pořadu.Trvalo to poměrně dlouho, ale tam jsem začala chápat, že zpátky nechci, že chci vydržet. Věřila jsem čím dál více, že se mám pokusit lidem zprostředkovat bohatství této oblasti poznání a tím jim pomoci najít odpovědi složitých otázek.
Přišlo natáčení. Bylo těžké na fyzickou a psychickou výdrž. "Bojovalo" se i mezi námi, lidmi za kamerou. Chápala jsem čím dál více, že výhra není "podrobit si" někoho nebo něco, ale znamená často odstoupit od vlastních představ a přijmout realitu otevřenýma očima. Dnes jsou pro mě bojová umění stálou inspirací v hledání smyslu existence.

6. Jaký přínos podle Vás mají bojová umění pro společnost?

Myslím si, že mají obrovský význam pro vyspělost jedince a tím i pro zralost společnosti. Dávají alternativní možnost k rozvoji a pochopení fyzické a mentální podstaty člověka.
Právě jejich prostřednictvím se člověku dostává šance cítit se být sociální, chápavou a soucitnou bytostí...

7. Co byste vzkázala nám, učinkujícím ve Vašem dokumentu?

Chci poděkovat všem učinkujícím nejenom za čas a ochotu podílet se na projektu, ale zejména za odvahu otevřít svá srdce divákům!!

Světlana Lazarová a Vladimír Hotovec