Seminář reprezentace kendó v Hradci Králové
18.4.2006
Krásné sobotní ráno 8.dubna 2006 zajisté vylákalo mnoho lidí jinam, než nás, účastníky semináře kendó, který uspořádal hradecký kendó klub – Nozomi dojo.
S jistým napětím jsem očekával, kolik že se nás v tak krásný jarní den sejde. Překvapení opravdu bylo, a velice příjemné.
Když jsme začínali, seděl jsem před necelou třicítkou příznivců kendó. Potěšující i překvapující pro nás byla účast kendistů z Brna a Ostravy. Ze severu Moravy přijel sice pouze jeden zájemce, avšak pro mne to bylo jakési nostalgické setkání. Jednalo se o pokračovatele aktivit, které již od roku 1987 vyvíjel pan Oldřich Vašek. Tento pán byl jedním z prvních dvou mužů, kteří mi v samých počátcích mého „pátrání“ po kendó v ČSSR podali pomocnou ruku. Potkali jsme se na první veřejné ukázce kendó v podání japonských mistrů meče, poté na semináři kendó v Szegedu (1987). Pak byl Olda přítomen, když jsem si úspěšně přetrhl achilovku a pak jsem o něm několikrát slyšel. Dnes již bohužel není mezi námi. Jeho cesta kendó byla ryze osobní, avšak zanechala svůj plod v podobě nadšení těch, kteří dnes chtějí pokračovat. Jeden z těchto vytrvalců přijel na seminář a potvrdil tak, že v Ostravě by se mohlo kendó začít rozvíjet.
Brněnští příznivci se rozhodně neztratili. Nejen počtem, ale i tím, co předváděli. Po mnoha letech si tak probojovali cestu ven z bludného kruhu. Je škoda, že David Herman, který je na cestu kendó přivedl nepřijel s nimi. Jeho dovednosti nám sice zůstanou utajeny, avšak zásluhu na tom, že v Brně vzniklo kendó mu upřít nelze. Jsem přesvědčen, že brněnští o sobě dají velice brzy vědět a rychle se stanou těmi, se kterými bude třeba počítat.
No a jaký byl den?
Akční !
Cvičilo se, a cvičilo a cvičilo.
Vždyť se také jednalo o seminář reprezentace. Pravda, zatím ne té současné. Ta se ve stejný den potila v Praze pod vedením sensei J. Potrafkiho.
Ta naše reprezentace, byla tou budoucí. Když jsem v tomto duchu oslovoval přítomné, letěla mi hlavou slova pana Tóru Giga. Na jednom tréninku nám říkal, že každý z nás jsme reprezentant. Nereprezentujeme pouze v okamžiku, kdy vstoupíme do zápasiště. Reprezentujeme v každém okamžiku, každým svým pohybem, způsobem vystupování, tím jak se dokážeme obléci do bógu, či zda máme čistou hakamu a keikogi.
Dle mého názoru, v Hradci důstojně reprezentovali všichni.
Chtěl bych všem ještě jednou poděkovat za nasazení a přístup k výcviku.
Pořadatelskému klubu – Nozomi dojo pak děkuji za vzornou přípravu, a vám všem vřele doporučuji účastnit se příště.
Vladimír Hotovec