5.6.1986 - vzpomínky na současnost
9.6.2006
Letošní, již jedenácté pokračování turnaje Banri ikku tak trochu oživilo moji vzpomínku na den prvního představení kendó naší veřejnosti. Bylo to ve čtvrtek dne 5.6.1986 v 18.00 hod.
Vzpomínky to je minulost, avšak my žijeme, chceme a musíme žít nyní, v tento okamžik. Má nám tudíž minulost vůbec co dát?
Dne 5.6.1986 jsem seděl v přeplněné sportovní hale Folimanka spolu s panem Tužilem (filmařem z VŠZ Praha), který natáčel ukázku japonských mistrů meče.
Tu jsem v minulosti (z důvěřivosti) půjčil některému z tehdejších nadšenců a …... již jsem ji nedostal zpět. Nadšenec přestal být nadšený? Zapomněl vrátit co si půjčil, nebo jsem já nebyl dost důsledný ve vymáhání? Ať tak či onak, minulost ovlivnila současnost.
Když jsem na letošním Banri ikku zaslechl názor sensei Hiroshi Ozawy, prezentovaný jeho žákem J.Ziegelheimem, vytanuly mi na mysl názory několika mých učitelů (vesměs osmých danů).
Začnu tím, který jsem slyšel jako první. Bylo to právě 5.6.1986 v šatně na Folimance, kde se novináři ptali japonských učitelů na celou řadu věcí.
Sensei Sonoda odpověděl na otázku, za jak dlouho se dá naučit kendó, takto: „Tak, jak vyzrává člověk, vyzrává i jeho kendó!“ Co pochopil novinář nevím, ale očividně čekal na pokračování odpovědi. Nedočkal se.
Druhá otázka zněla – co pro vás znamená kendó?
Sensei odvětil: „Kendó je život, součást i mojí životní cesty.“
Třetí otázku novinář nepoložil.
Já si do třetice vzpomněl na následující ...
Bylo kendó součástí života našeho prvního učitele, pana Tóru Giga? A co pan Hitomi Uematsu, Takeo Tokito?
Tato dvě jména patří také našim učitelům. Kendó bylo rovněž součástí jejich životní cesty, přestože se mu dnes již nevěnují. Nedosáhli na 5., 6., 7., 8. danu, avšak jejich jednání a chování vždy korespondovalo s tím, co nám všem zanechal jako své věčné poselství kendó náš první učitel, pan Tóru Giga. Vše je obsaženo ve znacích KENDÓ, SEISHIN, NINTAI a REISETSU.
Tak nějak souvisí vzpomínky a současnost.