Naši učitelé

Bylo to 4. září 1986, kdy nám, prvním nadšencům, pan Tóru Giga, poté co se rozplynula možnost cvičení na TJ Spoje, řekl: “Jestli chcete cvičit, sežeňte prostor, já jsem připraven.”
Od té doby uplynulo mnoho času a tak mi dovolte vzpomenout ty japonské učitele, kteří nám tu u nás pomáhali a dále ty, kteří sehráli v existenci našeho kendó významnou roli.

Tóru Giga

Názor na pana Tóru Giga oprostím od všeho ostatního, přestože bez něho, by nic z toho čemu se dnes čeští kendisté věnují neexistovalo.
Zkuste si představit, že vám někdo splní dlouholeté přání a otevře cestu k cíli, který jste si již dávno předtím vysnili. Po dlouhé dva roky hledání nenarazíte na jedinou stopu po tom co hledáte. Pak jednoho dne, jeden muž (pan Tóru Giga) řekne – ANO, já se ujmu těch zájemců. Tehdy se mi splnilo mé přání, můj sen. Nikdo jiný již nemůže prožít tento okamžik, protože tu kendó je. Stačí kliknout na Internet, zavolat na informace, apod. Dnes je to s kendem, jako když hledáte, ve kterém obchodu dané zboží koupíte.
Pan Tóru Giga „pouze“ ZHMOTNIL JEDEN SEN, DAL MU PROSTOR V TOMTO SVĚTĚ.
Dal též podnět ke vzniku Pražského poháru, který letos oslaví své patnácté výročí.
Napomohl mé cestě do Japonska a podával mi pomocnou ruku, při každé mojí návštěvě. Pomáhal nám všem, kteří jsme z Čech do Japonska přijeli. Bez něho, jeho rozhodnutí, by vše bylo úplně jinak.

Hitomi Uematsu

Pan Hitomi Uematsu se nás ujal po odjezdu pana Tóru Giga v roce 1988. Prožili jsme společně mnoho krásných chvil. Proháněl nás v suchdolském dódžo, pomáhal s pořádání 1.Pražského poháru kendó. Vzpomínám, jak mě „vytáhl“ přímo z tréninku do hotelu Palace, kde jsem se setkal s dvěma japonskými učiteli, kteří projížděli Prahou a protože jeli na ukázku kendó do Dánska, vezli si i dva meče. Díky panu Uematsu však odjeli bez nich. Vzpomínám na jeho historky s příslušníky VB, které odzbrojoval bezelstným výrazem a slovem (nelze napodobit) – nezorumim, nerozumim, … opakovaným do „propuštění.
Dvakrát jsem ho navštívil na Hokkaidó a vždy to bylo úžasné setkání, ať již při návštěvě národního parku, lázní rotemburo, nebo když jsme se zúčastnili běhu na lyžích (25 km a já poprvé v životě).

Takeo Tokito

Pan Takeo Tokito mezi nás přišel zhruba v roce 1991 a po stránce kendó byl i pro nejlepší ze sucholského oddílu tvrdým oříškem. Bohužel mu jeho pracovní vytížení neumožňovalo chodit na tréninky pravidelně. Inu, nejprve práce a potom zábava. Pan T.Tokito i IIC (Iwatani International Corporation) nám však pomohl nést tíhu nákladů při účasti na zahraničních turnajích i tíhu poplatků EKF. Po jeho odjezdu jsme se již nikdy neviděli, avšak tato možnost tu stále je.

 

Yasuyuki Suzuki

„Jasu“ přijel do Čech v roce 1995. Rozhodl se pomoci našemu kendó a … iniciativě Stáni Šrámkové, která se rozhodla vybudovat v H.Králové Centrum japonské kultury. Přestože „Jasu“ působil převážně v H.Králové kde vedl nejprve ryze dětský oddíl, měli jsme dostatek příležitostí učit se od něho. I přes své „počeštění“ mezi nás vnášel japonského ducha a byl vždy tím správným a přísným učitelem.

 

 

Akira Kubo

Panu Akira Kubo vděčím za mnohé. Byl to on, kdo mě jako první a jediný pozval v roce 1990 do Japonska. Díky němu jsem poznal mnoho japonských učitelů, ale též příznivců kendó z celého světa. Dal mi nahlédnout do mnoho tváří kendó, které mi neukázal nikdo jiný. Ukázal mi i ty, které jsem nedokázal pochopit a unést. S odstupem času si však uvědomuji, jak důležitá pro mě tato, v danou chvíli až krutá poznání měla význam. Proto alespoň touto formu zmiňuji zásluhy pana Akira Kubo pro naše kendó.

 

Yasumichi Ogino

Sensei Yasumichi Ogino – o tomto učiteli bych mohl psát moc a moc dlouho. Přesto bych nemohl vyjádřit hloubku vztahu, který mezi námi vznikl. A proto vše shrnu pouze do jedné věty. Japonský meč, který mi sensei Ogino daroval, je nejen mým průvodcem na ukázkách, přednáškách pro děti i veřejnost, či soutěžích. Stal se ostatním důkazem toho, že dokáže-li člověk jít za svým cílem, má šanci ho dosáhnout. Jeho prostřednictvím vlastně hovořím o přátelství dvou osob, které se díky zájmu o stejnou oblast měli možnost potkat v čase. Dodnes, je dódžo pana Yasumichi Ogino oázou japonské kultury a ochoty pomoci, pro všechny příznivce českého kendó a iaidó.